Geologie

CHKO Slavkovský les leží na rozhraní dvou geologických jednotek – bohemika na jihu a jihovýchodě a saxothuringika na severu a severozápadě. Rozhraní mezi těmito velkými bloky tvoří litoměřický hlubinný zlom, jehož průběh je na území Slavkovského lesa vyznačen nápadným, asi 15 km dlouhým pruhem serpentinitů – hadců. Hadec je hornina výjimečná jak svým chemickým složením, tak fyzikálními vlastnostmi a významně tak ovlivňuje zejména rostlinná společenstva rostoucí na tomto podkladu. 

K velkým regionálně geologickým jednotkám zde patří krystalinické komplexy, zejména slavkovské krystalinikum v severní části, tepelské krystalinikum podél jihovýchodního okraje a mariánskolázeňský bazický komplex, největší krystalinické těleso Slavkovského lesa. Při severním okraji území vystupují na povrch velká granitová tělesa variského stáří, na východě biotitické granity karlovarského plutonu a při severozápadním okraji metamorfované žuly. Starší žuly, tzv. horské, jsou středně zrnité až hrubozrnné biotitické porfyrické granity, mladší žuly, tzv. krušnohorské, pronikají horninami slavkovského krystalinika. Nejrozšířenější jsou v okolí Horního Slavkova, kde vrcholové části žulových masivů podlehly tzv. greisenizaci, která do nich vnesla minerály cínu, wolframu a uranu. Zejména ložiska cínu byla těžena četnými důlními díly a to především v okolí Horního Slavkova a Krásna. Plášť žulových masivů tvoří metamorfity slavkovského krystalinika, svory až pararuly s polohami erlánů a kvarcitů, leží zde také tělesa ortorul. Úzký pruh hornin při jižním okraji slavkovského krystalinika, zabíhající až ke Kladské, tvoří fylity a svory spodnopaleozoického stáří. 

Mariánskolázeňský bazický komplex je tvořen různými typy metamorfovaných bazických a ultrabazických hornin, původně především tholeiitických čedičů. Kromě převládajících amfibolitů různého typu jsou přítomna menší tělesa gaber, amfibolitových dioritů a eklogitů. Tento komplex je přirovnáván k tzv. ofiolitovým tělesům a je reliktem oceánské zemské kůry spodnopaleozoického stáří. 

Tepelské krystalinikum je v CHKO Slavkovský les přítomno jen podél jihovýchodního okraje. Je tvořeno svory a biotitickými pararulami, často s polohami migmatitů. Metamorfóza postihla původní pelitické sedimenty svrchního proterozoika, k jihovýchodu její intenzita klesá. Krystalinickými komplexy prorážejí tělesa bazických hornin (nefelinitů, bazanitů) třetihorního stáří, vývojově spjatých s vulkanismem východně ležících Doupovských hor. Tvoří výrazné vrcholy, např. Podhorní vrch (847 m n. m.) u Mariánských Lázní, Uhelný vrch (773 m n. m.), Kupu u Bečova (695 m n. m.) aj. 

Omezeně, podél severního okraje, zasahují do CHKO Slavkovský les také třetihorní usazeniny Sokolovské a Chebské pánve – křemenné pískovce a jílovce říčního a jezerně-říčního původu. 

Reliéf

Slavkovský les je významným západočeským pohořím. Tvoří osobitý krajinný celek charakteru lesnaté náhorní plošiny výrazně vystupující nad okolní pánve. Během intenzivní sopečné činnosti, která zde probíhala v mladších třetihorách, došlo k vyzdvihnutí zdejší paroviny a krajina byla rozlámána četnými hlubinnými zlomy. Na těchto zlomech a poruchových liniích Slavkovského lesa doznívá vulkanická aktivita v podobě velkého množství vývěrů minerálních pramenů i plynného oxidu uhličitého. Nejvíce je zlomová hranice patrná na jihozápadě, kde se Slavkovský les od sníženiny Tachovské brázdy příkře zvedá k Lysinské hornatině, kde na hraně vysokého zlomového svahu dosahuje nejvyšších poloh s nadmořskými výškami bezmála 1000 m n. m. Nejvyššími vrcholy jsou Lesný (983 m n. m.) a Lysina (982 m n. m.). Podobné, výrazně svažité ohraničení Slavkovského lesa je i při severozápadní hranici nad Chebskou a Sokolovskou pánví. Ve vyvýšených, rovinatých partiích jihozápadní části území jsou soustředěna významná vrchoviště. Výrazným fenoménem centrální části je vystupující pás serpentinitových (hadcových) skalních výchozů táhnoucí se zhruba od Mariánských Lázní k Nové Vsi. Celkovou podobu Slavkovského lesa pak dotváří meandrující říčka Teplá se svým hlubokým údolím a údolí toku Ohře s pozoruhodnými skalními útvary při severní hranici. 



Autor fotografií: Přemysl Tájek